Doktor Mengele

Termín návštěvy u doktora Najfla jsem dostala hned za týden.

,Najednou to jde,´ říkala jsem si. ,Když má člověk ty správný známý….´

Ordinace měla sídlo v přízemí obytného domu, nenápadnými dveřmi jsem ale prošla nejprve do dvora. Ze sluncem zalité ulice jsem prošla do stínu a chladu dvora, rozdíl teploty a světla byl neuvěřitelný! Jako bych prošla do jiné dimenze. Chvíli jsem zůstala stát, abych se rozkoukala v tom pološeru. Vpravo ode mě byly další dveře, označené cedulkou s nápisem: ORDINACE a s ordinačními hodinami.

V čekárně nikdo nebyl. Zapsala jsem se do knihy návštěv a usadila se na jednu z židlí. Z ordinace jsem slyšela hlasy. Asi za patnáct minut se otevřely dveře, vyšel starší pán se slovy: „Tak za týden, sestři, na shledanou“ a se zdvořilým „na shledanou“ se obrátil i směrem ke mně. Na odpověď nečekal a odcházel ven.

„Další,“ ozval se ženský hlas zevnitř.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem skoro současně se sestrou.

„Paní Šťastná?“

„Ano.“

V té chvíli se objevil z místa za plentou bělovlasý pán, na první pohled sice ve vyšším věku, ale zjevně čilý. „Doktor Najfl,“ podával mi ruku dřív, než jsem stihla odpovědět.

„Dobrý den, Šťastná.“

„Tak s čím vám můžu pomoct?“

„Tady, pane doktore,“ ukazovala jsem prstem na své pravé prso. „Nahmatala jsem si bulku, mamograf to údajně nezobrazil a termín na biopsii mi chtěli dát až bůhví kdy…. Dostala jsem strach, že by to nebylo dobré to odkládat,“ pokračovala jsem.

„Tak se na to podíváme,“ reagoval bez dlouhého mudrování.

Hned jsem se svlékla do půl těla.

Doktor mi pečlivě kritické místo prohmatával, vždy nejprve zlehka, pak trochu přitlačil, aby cítil i spodní vrstvu kůže a sval pod ní, centimetr po centimetru .…. Systematicky se vzdaloval od bulky do podpaží, pod prso i na jeho druhou polovinu, ke hrudní kosti. Jeho soustředěný výraz mě uklidňoval. Měla jsem pocit, že ten starý zkušený pán ví, co dělá.

„To je fibrom, takových sem už vyoperoval stovky, možná tisíce, za těch skoro čtyřicet let. Ale neměl by v tom prsu být, paní Šťastnáá, měli bysme to vyndat ven, víte, aby nám to později nezlobilo….“ Jak už jsem vzpomínala na tento den v úvodu, byla jsem překvapená z jeho stoprocentní diagnózy, bez jakékoliv kontroly přístroji nebo zobrazovací technikou. Neměl ani mamograf, ani ultrazvuk, jen rukama prohmatal kritické místo.

„Je to absolutně ohraničený útvar, pravidelného tvaru, na sto procent fibrom,“ tvrdil. „Všechny, které jsem vyndal, byly jen vazivová tkáň, jen jeden byl maligní, a to ještě bylo sporné.“

Byl absolutně přesvědčivý – a kromě toho primář! Laik v rukách odborníka přece nepochybuje, nediskutuje, důvěřuje.

S úlevou jsem se mu svěřila do péče a byla ráda, že mě nehoní do nemocnice, pro mě do místa plného utrpení a bolesti.

„Vyndáme to hned? Máte čas?“

Úplně mě šokoval! Nečekala jsem tak rychlou akci. A zároveň byla šťastná, že se zbavím svého trápení už dnes. Té věci, která mě v posledních dnech úplně paralyzovala život.

„Jasně!“ skoro jsem vykřikla.

„Sestro! Máme teď někoho v čekárně?“

„Ne, pane doktore. Další objednaný pacient přijde asi za půl hodiny.“

Doktor začal hned instruovat sestru: .připravte to a tohle, nezapomeňte toto…..ˇ

Já jsem stihla akorát napsat Alexovi esemesku: Doktor mi to hned vyndá, prosím, přijeď pro mě na Jarov.

Všechno šlo jako po másle. Lehla jsem si na lehátko, které bylo uprostřed místnosti a během čekání na přípravu nástrojů k zákroku si uvědomila, že je mi hrozná zima. Ta ordinace byla celý den ve stínu a ani v tom horkém létě se tlusté zdi starého domu neprohřály.

Najfl si navlékl rukavice, přistoupil k lehátku z pravé strany , sestra z levé.

„Píchnu Vám teď lokální anestezii, budu vyndávat ten fibrom a jak se budu dostávat níž, tak ji občas připíchnu, aby Vás to nebolelo, jo? Kdyžtak řekněte.“

Cože?! Bude mě vyřezávat bulku z těla v lokální anestezii? Nevěřila jsem vlastním uším.

Bože! Snad ví, co dělá??

Opravdu: píchl mi injekci vedle té bulky a houknul dost nevrle na sestru: „Stáhněte mi to světlo níž.“ Nade mnou bylo světlo, které bývá na operačních sálech.

Najednou měl úplně jiný výraz. Rysy ve tváři ztvrdly, tváře se propadly a jeho modré oči najednou zešedly. Skláněl se nade mnou ne laskavý starý pan doktor, ale šílenec.

Od této chvíle nastalo peklo. To, co se odehrávalo v následujících čtyřiceti minutách, vypadalo jako krvavý horor.